Bajky Barda Beedleho

Žil byl kdysi dávno jistý pohledný, bohatý a nadaný mladý mág, který sledoval, jak pošetile si počínají jeho přátelé, když se zamilují – šňořili se a vyváděli všelijaké hlouposti, ztráceli chuť k jídlu i veškerou důstojnost. Mladý mág si proto umínil, že podobné slabosti nikdy nepodlehne, a zajistil se proti jejím svodům černou magií. číst dál

Jak jsme se už přesvědčili, první dvě pohádky barda Beedleho si svými tématy velkomyslnosti, tolerance a lásky vysloužily nesčetnou kritiku čtenářů. „Mágovo chlupaté srdce“ se však za ony stovky let, které uplynuly od doby, kdy bylo napsáno, zjevně příliš nezměnilo a nestalo se ani terčem velké kritiky; příběh, který jsem si v dospělosti přečetl z runového originálu, byl prakticky totožný s tím, který mi kdysi vyprávěla matka. Navíc je nutno poznamenat, že „Mágovo chlupaté srdce“ je zdaleka nejdrastičtější bajkou z pera barda Beedleho. Mnozí rodiče ji proto dětem nevyprávějí, dokud nedorostou věku, v němž jim už podle jejich názoru nehrozí noční můry.[1] číst dál

Před dávnými a dávnými časy žil v jedné daleké zemi pošetilý král, který usoudil, že on sám jako jediný by měl mít kouzelnou moc. číst dál

Bajka o „Králici Alici a chechtavém pařezu“ je v mnoha směrech „nejreálnější“ z Beedleho pohádek; kouzla popisovaná v příběhu totiž téměř úplně odpovídají známým kouzelnickým zákonům. číst dál

Bylo nebylo, žili kdysi tři bratři, kteří spolu jednoho dne za soumraku kráčeli po osamělé klikaté cestě. Po nějaké době došli bratři k řece příliš hluboké na to, aby ji přebrodili, a příliš nebezpečné na to, aby ji přeplavali. Byli ale zběhlí v umění kouzel a čar, jen tedy mávli hůlkami a nad zrádnou vodou se okamžitě objevil most. Byli už v polovině řeky, když náhle spatřili, že jim v cestě stojí jakási osoba zahalená v kápi. číst dál