Ve sportovních hrách se košťata začala uplatňovat hned poté, co ve svém vývoji dospěla do stadia, kdy mohli letci zatáčet a měnit rychlost a výšku letu. Staré kouzelnícké spisy a obrazy nám poskytují určitou představu o tom, jak vypadaly hry, které hráli naši předkové. Některé z těchto her už neexistují, jiné přetrvaly nebo z nich vznikly sporty, jež známe dnes.
Proslavený výroční závod košťat, který se pořádá ve Švédsku, se poprvé konal v 10. století. Účastníci letí z Kopparbergu do Arjeplogu, což představuje vzdálenost něco přes tři sta mil. Trasa závodu vede přímo středem dračí rezervace a obrovská stříbrná trofej má podobu švédského krátkonosého draka. Dnes má tento závod mezinárodní obsazení a v Kopparbergu se scházejí kouzelníci všech národností, aby povzbudili startující a následně se kouzlem přemístění objevili v Arjeplogu, kde blahopřejí těm, kdo závod přežili.
Na slavném obrazu Günther der Gewalttätige ist der Gewinner (Günther Zuřivý je vítězem), namalovaném roku 1105, je znázorněna stará německá hra zvaná Stichstock. Na dvacet stop vysokém stožáru byl přivázán nafouknutý dračí měchýř. Úkolem hráče na koštěti bylo tento měchýř chránit. Strážce měchýře byl ke stožáru přivázán provazem, jehož druhý konec měl připevněný kolem pasu, takže od něj nemohl odletět na vzdálenost delší než deset stop. Zbývající hráči postupně jeden po druhém podnikali na měchýř nálety a pokoušeli se ho propíchnout speciálně zaostřenými hroty svých košťat. Strážce měchýře směl k odrážení těchto útoků užívat kouzelnou hůlku. Hra skončila, když se někomu podařilo měchýř propíchnout nebo když strážce všechny protivníky úspěšně začaroval a vyřadil ze hry, případně když se zhroutil vyčerpáním. Stichstock se vytratil ze scény ve 14. století.
V Irsku dosáhla obrovského rozkvětu hra zvaná Aingingein, která se stala i námětem mnoha irských balad (legendární kouzelník Fingal Neohrožený byl údajně nedostižným mistrem Aingingeinu). Hráči se jeden po druhém chápali Báně neboli míče (ve skutečnosti šlo o nafouknutý kozí žlučový měchýř) a rychle s ním prolétali řadou hořících sudů umístěných na pilotách vysoko ve vzduchu. Báň bylo nutno prohodit posledním sudem. Vítězem se stával hráč, který Báň prohodil posledním sudem v nejkratším čase a který na trase nechytil plamenem.
Skotsko bylo kolébkou pravděpodobně nejnebezpečnější ze všech her na koštěti – Creaothceannu. O této hře pojednává tragická galská balada z 11. století, jejíž první sloka zní v překladu následovně:
Viz reků hrdinných tucet, ke startu všichni se slétli,
kotlíky na hlavy dali, napjali údy i tělo,
za zvuku břeskného rohu jak orli k nebesům vzlétli,
však z této dvanáctky borců deset jich zahynout mělo.
Každý hráč Creaothceannu měl na hlavě řemeny připoutaný kovový kotlík. Po zadunění rohu nebo bubnu začala k zemi padat až stovka začarovaných kamenů a balvanů, které se před zahájením hry vznášely ve výši sto stop nad zemí. Hráči Creaothceannu poletovali sem a tam a pokoušeli se co nejvíc kamenů chytit do svých kotlíků. Mnozí skotští kouzelníci Creaothceann považovali za nejnáročnější zkoušku mužnosti a odvahy a hra se ve středověku těšila značné oblibě navzdory obrovskému množství smrtelných úrazů, které ji provázely. Roku 1762 byla prohlášena za nezákonnou, a přestože Magnus Šišatá hlava Macdonald v šedesátých letech 20. století vedl vášnivou kampaň za její znovuobnovení, Ministerstvo kouzel odmítlo zákaz zrušit.
Strkaná (Shuntbumps) se těšila nesmírné oblibě v anglickém Devonu. Byla to jistá barbarská obdoba rytířských turnajů, při níž jediným cílem bylo shodit co možná nejvíc hráčů z košťat. Kdo zůstal poslední sedět na koštěti, zvítězil.
Přehazovaná (Swivenhodge) se začala hrát v Herefordshiru. Stejně jako ve stichstocku se v ní používalo nafouknutého měchýře, obvykle prasečího. Hráči seděli na košťatech čelem dozadu a metlou odráželi měchýř sem a tam přes živý plot. První, kdo měchýř minul, dával svým protihráčům bod. Vítězem byl ten, kdo dřív nasbíral padesát bodů.
Přehazovaná se v Anglii hraje dodnes, i když si nikdy nezískala oblibu širší veřejnosti; strkaná přežívá pouze jako dětská hra. U močálu Amphorpoole Marsh však vznikla hra, která se jednoho dne měla stát nejpopulárnějším sportem celého kouzelnického světa.
2024 ©