|
Z |
nezbytnosti utajení hry zvané famfrpál před mudly vyplývá, že odbor kouzelných her a sportů je nucen omezovat počet utkání, která se každoročně konají. Zatímco amatérská utkání se povolují za předpokladu dodržení všech příslušných instrukcí, počet profesionálních famfrpálových mužstev je omezen už od roku 1674, kdy byla vytvořena famfrpálová liga. Onoho roku bylo vybráno třináct nejlepších britských a irských famfrpálových mužstev, která se stala ligovými týmy, a všechna ostatní byla oficiálně rozpuštěna. Zmíněných třináct týmů dodnes každoročně bojuje o ligový pohár.
Applebyské šípy
(Appleby Arrows)
Tento severoanglický tým byl založen roku 1612. Hraje ve světlemodrých hábitech, zdobených zářivým stříbrným šípem. Příznivci Šípů se nepochybně shodnou na tom, že nejslavnějším okamžikem v dějinách jejich týmu byl rok 1932, kdy Šípy zvítězily nad tehdejším mistrem Evropy, mužstvem Sofijských supů (Vratsa Vultures), v utkání, které trvalo šestnáct dnů za podmínek husté mlhy a deště. Vžitou tradici fanoušků klubu, která spočívala v tom, že ze svých hůlek vystřelovali do vzduchu šípy pokaždé, když střelci jejich týmu skórovali, odbor magických her a sportů zakázal roku 1894 poté, kdy jedna z těchto střel probodla nos rozhodčího Nugenta Pottse. Tradičně panuje zuřivá řevnivost mezi Šípy a Wimbournskými vosami (viz níže).
Ballycastelští netopýři
(Ballycastle Bats)
Nejoslavovanější famfrpálové mužstvo Severního Irska do dnešního dne získalo celkem sedmadvacet titulů mistra famfrpálové ligy a je druhým nejúspěšnějším týmem historie. Hráči nosí černé hábity s šarlatovým netopýrem na prsou. Jejich slavný maskot, kaloň Barny, je rovněž dobře známý z reklam na máslový ležák. (Barny by si dal Máslový ležák – nejlepší netopýří mls!)
Caerphillské katapulty
(Caerphilly Catapults)
Hráči velšských Katapultů, jejichž klub byl založen roku 1402, nosí hábity se světlezelenými a šarlatovými svislými pruhy. Úctyhodná historie tohoto klubu čítá osmnáct titulů mistra ligy a slavný triumf ve finále mistrovství Evropy roku 1956, v němž porazili norské mužstvo Draků z Karasjoku (Karasjok Kites). Po tragické smrti jejich nejslavnějšího hráče, Postracha Daie Llewellyna, kterého na dovolené v Mykénách sežrala chiméra, byl pro všechny velšské čarodějky a čaroděje vyhlášen den národního smutku. Pamětní medaile Postracha Daie se v současnosti uděluje po skončení každé sezóny tomu ligovému hráči, který se během některého utkání vyznamenal jako bezkonkurenční, fantasticky ztřeštěný riskér.
Falmouthští sokoli
(Falmouth Falcons)
Sokoli nosí hábity v tmavošedé a bílé kombinaci s emblémem sokolí hlavy na prsou. Jsou proslulí tvrdou, nesmlouvavou hrou; tuto jejich reputaci upevnili i světově známí odrážecí Kevin a Karl Broadmoorové, kteří za klub hráli v letech 1958-69 ajejichž výstřelky vedly k tomu, že jim odbor kouzelných her a sportů celkem čtrnáctkrát pozastavil aktivní činnost. Klubové heslo: „Zvítězíme! Čeká-li nás však prohra, bude každá rozbitá hlava dobrá.“
Holyheadské harpyje
(Holyhead Harpies)
Holyheadské harpyje jsou velice starým velšským klubem (založeným roku 1203) a mezi famfrpálovými mužstvy celého světa jsou unikátní tím, že do svých služeb odjakživa najímají výhradně čarodějky. Hábity Harpyjí jsou tmavozelené, se zlatým spárem na prsou. Zápas, v němž Harpyje roku 1953 porazily Heidelberské harcovníky (Heidelberg Harriers), se všeobecně považuje za jedno z nejkvalitnějších famfrpálových utkání, jaká kdy byla sehrána. Klání trvalo celkem sedm dní a ukončila je chytačka Harpyjí Glynnis Griffithsová, když okázalým způsobem polapila Zlatonku. Kapitán Harcovníků Rudolf Brand se zase proslavil tím, že po konci zápasu sesedl ze svého koštěte a požádal o ruku kapitánku soupeřek Gwendolyn Morganovou, která mu úderem svého Zametáku Pět způsobila otřes mozku.
Kenmarská káňata
(Kenmare Kestrels)
Tento irský klub byl založen roku1291 azískal si celosvětovou popularitu díky temperamentnímu povzbuzování skřítků leprikónů, kteří jsou jeho maskoty, i díky virtuózním harfenistickým výkonům svých fanoušků. Káňata nosí smaragdově zelené hábity s dvěma žlutými, zrcadlově obrácenými „K“ na prsou. Darren O’Hare, brankář Káňat z let 1947-60, byl třikrát kapitánem irského národního mužstva a připisuje se mu autorství manévru Útočná formace Jestřábí hlava (viz Desátá kapitola).
Kudleyští kanonýři
(Chudley Cannons)
Mnozí lidé jsou toho názoru, že slavné dny Kudleyských kanonýrů už dávno minuly, jejich oddaní fanoušci však žijí v naději na jejich znovuvzkříšení. Kanonýři jedenadvacetkrát vyhráli ligu, naposledy to však bylo roku1892 av celém uplynulém století podávali jen velice nevýrazné výkony. Kudleyští kanonýři nosí zářivě oranžové hábity s emblémem letící dělové koule a dvěma černými klubovými iniciálami. Klubové heslo bylo roku 1972 změněno ze „Zvítězíme“ na „Držme si všichni palce a doufejme, že to dobře dopadne“.
Montroseské straky
(Montrose Magpies)
Straky jsou nejúspěšnějším týmem dosavadní historie britské a irské ligy, kterou vyhráli celkem dvaatřicetkrát. Jako dvojnásobní mistři Evropy mají Straky příznivce na celém světě. Z mnoha jejich vynikajících hráčů vzpomeňme chytačku Eunice Murrayovou (zemřela roku 1942), která kdysi sepsala petici za „rychlejší Zlatonku, protože tuhle je prostě příliš snadné chytit,“ a Hamishe MacFarlana (kapitán v letech 1957-68), který svou úspěšnou famfrpálovou kariéru završil stejně vynikajícím působením ve funkci ředitele odboru kouzelných her a sportů. Straky nosí černobílé hábity s jednou strakou na prsou a druhou na zádech.
Puddlemerští spojenci
(Puddlemere United)
Tým Puddlemerští spojenci, založený roku 1163, je nejstarším ligovým mužstvem. Puddlemerští se mohou pochlubit dvaadvaceti tituly mistrů ligy a dvěma vítězstvími na mistrovství Evropy. Jejich týmovou hymnu „Odrazte ty Potlouky a hoďte sem ten Camrál, hoši“ přednedávnem nahrála zpívající čarodějka Celestýna Warbecková v rámci kampaně za získání finančních prostředků na chod Nemocnice sv. Munga pro kouzelnické choroby a úrazy. Hráči puddlemerského týmu nosí tmavomodré hábity s klubovým emblémem dvou zkřížených zlatých papyrů.
Pýcha Portree
(Pride of Portree)
Toto mužstvo pochází z ostrova Skye, kde bylo založeno roku 1292. „Pýchy“, jak jsou jeho hráči známi svým příznivcům, nosí tmavorudé hábity se zlatou hvězdou na prsou. Jejich nejslavnější střelkyně Catriona McCormacková přivedla jako kapitánka svůj tým v šedesátých letech 20. století ke dvěma ligovým titulům a šestatřicetkrát reprezentovala Skotsko. Její dcera Meaghan je v současné době brankářkou mužstva. (Její syn Kirley je sólovým kytaristou populární kouzelnické skupiny Tajemné sestry.)
Tutshillská tornáda
(Tutshill Tornados)
Tornáda nosí azurově modré hábity s dvěma tmavomodrými „T“ na prsou a na zádech. Klub byl založen roku1520 aobdobím největších úspěchů pro něj byl počátek 20. století, kdy se pod vedením kapitána a chytače Rodericka Plumptona pětkrát po sobě stal mistrem ligy, což je dosud nepřekonaný britský i irský rekord. Roderick Plumpton dvaadvacetkrát jako chytač reprezentoval Anglii a je držitelem britského rekordu za nejrychlejší polapení Zlatonky při hře (tři a půl sekundy v utkání proti Caerphillským katapultům roku 1921).
Wigtownští tuláci
(Wigtown Wanderers)
Tento klub ze skotsko-anglického pomezí byl založen roku 1422 sedmi potomky kouzelnického řezníka Waltera Parkina. Čtyři bratři a tři sestry vytvořili nepochybně velice silný tým, který jen zřídkakdy prohrál, a to údajně i proto, že soupeře poněkud vyváděl z míry pohled na Waltera, který postával za pomezní čárou s hůlkou v jedné a se sekáčkem na maso v druhé ruce. V průběhu následujících staletí ve wigtownském mužstvu působili mnozí další pokračovatelé Parkinova rodu a jeho hráči na památku svého původu nosí krvavě rudé hábity se stříbrným sekáčkem na maso na prsou.
Wimbournské vosy
(Wimbourne Wasps)
Wimbournské vosy nosí vodorovně pruhované černožluté hábity s emblémem vosy na prsou. Klub, který byl založen roku 1312, získal osmnáct titulů mistra ligy a dvakrát se probojoval do semifinále mistrovství Evropy. Za své jméno údajně vděčí nepěknému incidentu, k němuž došlo někdy v polovině 17. století při utkání s Applebyskými šípy, když si jeden z odrážečů, který prolétal kolem stromu rostoucího na okraji hřiště, všiml mezi větvemi vosího hnízda a odpálil je směrem k chytači Šípů; ten byl tak vážně poštípán, že musel odstoupit ze hry. Wimbournští vyhráli a následně přijali vosu za svůj šťastný emblém. Fanoušci Vos (známí též pod přezdívkou ,,Sršni“) mají při trestném střílení proti svému týmu ve zvyku hlasitě bzučet, aby rozptýlili střelce protivníka.
2024 ©