Hřiště
Zachariáš Mrzout popisuje famfrpálové hřiště 14. století jako hřiště oválného tvaru, pět set stop dlouhé a osmdesát stop široké, s malým centrálním kruhem (o průměru přibližně dvou stop) uprostřed. Říká nám také, že rozhodčí (neboli famfarbitr, jak byla tato osoba v oné době nazývána) přinesl všechny čtyři míče do centrálního kruhu a čtrnáct hráčů se rozestavilo kolem něj. Jakmile byly míče vypuštěny (Camrál vhazoval sám rozhodčí – viz „Camrál“ v dalším textu), hráči se okamžitě vznesli do vzduchu. Jako branky v Mrzoutově době dosud sloužily velké koše na stožárech, znázorněné na obr. C.
Roku 1620 napsal Quintius Umfraville knihu nazvanou Ušlechtilý sport kouzelníků, která obsahovala i schematický nákres hřiště 17. století. Vidíme na něm, že přibyla pásma, která známe pod názvem „brankoviště“ (viz níže uvedená „Pravidla“). Koše na vrcholku brankových stožárů byly podstatně menší a výše položené než za Mrzoutových časů.
Roku 1883 se ke střílení branek přestalo užívat košů, ty byly nahrazeny brankovými stožáry, jichž používáme dodnes; zprávu o této inovaci přinesl i tehdejší Denní věštec (viz níže). Podoba famfrpálového hřiště se od té doby nezměnila.
Vraťte nám naše koše!
Takový pokřik jsme včera večer slyšeli z úst hráčů famfrpálu po celé zemi poté, kdy vyšlo najevo, že se odbor kouzelných her a sportů rozhodl spálit tradiční koše, jichž se po celá staletí ve famfrpálu užívalo ke střílení branek.
„Žádné koše nepálíme, nepřehánějte,“ prohlásil popuzeně včera večer zástupce zmíněného odboru, kterého jsme požádali o vyjádření. „Jak jste si možná všimli, zatím se používá košů různé velikosti. Zjistili jsme, že nejsme schopni velikost košů standardizovat tak, aby byly podmínky pro dosažení gólu v celé Británii stejné. Jistě chápete, že je to otázka fér hry. Posuďte sami: nedaleko Bartonu existuje jedno mužstvo, které má na stožárech ve svém brankovišti připevněné tak miniaturní košíky, že byste jimi neprotlačili ani zrnko vína, kdežto v soupeřově brankovišti vlají ve větru jakési obrovské proutěné jeskyně. To prostě nejde! Shodli jsme se na standardní velikosti obručí a tím to hasne. Všechno je jasné a naprosto fér.“
Následně byl zástupce odboru kouzelných her a sportů nucen schovat se před sprškou košíků, které po něm začali vrhat rozzuření demonstranti shromáždění v hale. Přestože z podněcování vzniklých výtržností byli později obviněni agitátoři z řad skřetů, není pochyb o tom, že fanoušci famfrpálu po celé Británii dnes večer truchlí pro zánik své milované hry v té podobě, v jaké jsme ji dosud znali.
„Bez košů už to nebude ten správnej rajc,“ stěžoval si smutně jeden buclatý starý kouzelník. „Pamatuju, že když jsem byl ještě kluk, zapalovali jsme je během zápasu, aby bylo trochu srandy. S nějakejma obručema to nepůjde. Nebude to ani zpoloviny taková psina.“
Denní věštec, 12. února 1883
Míče
Camrál
Jak víme z deníku Gertie Keddleové, Camrály se od samého začátku vyráběly z kůže. Jako jediný ze čtyř famfrpálových míčů nebýval Camrál původně očarován; byla to prostě sešívaná kožená koule, často vybavená poutkem , protože bylo nutno ho chytat a házet jednou rukou. Některé staré Camrály mají úchytné jamky pro prsty. Potřeba poutek a úchytů však zmizela roku 1875, kdy byla vynalezena chytací kouzla, s jejichž pomocí je střelec schopen očarovaný kožený míč ovládat jednou rukou i bez podobných pomůcek.
Moderní Camrál má průměr dvanácti palců a je bezešvý. Zářivě červenou barvu dostal poprvé v zimě roku 1711 po utkání, které proběhlo za vytrvalého deště, takže pokaždé, když někdo míč upustil na zem, byl nerozeznatelný od rozbahněného terénu. Střelce také čím dál víc rozčilovala nutnost neustále se střemhlav snášet k zemi a sbírat Camrál pokaždé, když ho někdo ve vzduchu minul. Krátce poté, co změnil barvu, přišla čarodějnice Daisy Pennifoldová s nápadem očarovat Camrál tak, aby se v případě, že ho někdo z hráčů upustí snášel k zemi jen pomalu, jako by klesal ke dnu ve vodě, takže střelci ho mohli zachytit ještě ve vzduchu. „Pennifoldského Camrálu“ se užívá dodnes.
Potlouky
Jak jsme již viděli, prvními Potlouky (či tehdy „Krváky“) byly létající kameny, které se do Mrzoutových dob změnily pouze do té míry, že šlo o kameny stesané do tvaru míčů. Tyto Potlouky však měly jednu obrovskou nevýhodu: kouzly posílené hole odrážečů 15. století je dokázaly roztříštit a všichni hráči pak byli po celý zbytek hry pronásledováni létajícím štěrkem.
Pravděpodobně z tohoto důvodu začala některá famfrpálová mužstva počátkem 16. století experimentovat s kovovými Potlouky. Agáta Chubbová, odbornice na starožitné kouzelnické artefakty, identifikovala ne méně než dvanáct olověných Potlouků pocházejících z tohoto období, které byly nalezeny na irských rašeliništích a anglických vřesovištích. „Jsou to nepochybně Potlouky, nikoli dělové koule,“ píše.
Jsou na nich zřetelné nepatrné jamky po holích odrážečů, jež byly posíleny kouzly, a očividné jsou i charakteristické znaky svědčící o tom, že jsou dílem někoho z kouzelníků (a nikoli nějakého mudly) – hladká linie tvaru, dokonalá symetrie. Definitivním důkazem byla skutečnost, že jakmile jsem je vyndala z bedny, v níž byly uloženy, všechny začaly ihned poletovat po mé pracovně a snažily se srazit mě na podlahu.
Po nějaké době se zjistilo, že olovo je na výrobu Potlouků příliš měkké (každá jamka, která na Potlouků zůstane, negativně ovlivňuje jeho schopnost přímého letu). V dnešní době se Potlouky vesměs vyrábějí ze železa. V průměru mají deset palců.
Kouzlo, jímž jsou Potlouky očarovány, je nutí pronásledovat všechny hráče bez rozdílu. Jsou-li ponechány samy sobě, zaútočí na toho hráče, který je jim nejblíž. Úkolem odrážečů je proto odpalovat Potlouky co možná nejdál od vlastního týmu.
Zlatonka
Zlatonka má velikost vlašského ořechu, stejně jako měla její předchůdkyně zlatonoska. Je očarována tak, aby byla co možná nejdéle nepolapitelná. Traduje se, že roku 1884 na vřesovišti Bodmin Moor Zlatonka unikala chycení celých šest měsíců; oba týmy, znechucené ubohým výkonem svých chytačů, poté nedohraný zápas raději ukončily. Cornwallští kouzelníci, kteří tamější oblast dobře znají, tvrdí, že Zlatonka dodnes volně poletuje nad vřesovištěm, tuto pověst se mi však nepodařilo potvrdit.
Hráči
Brankář
Post brankáře nepochybně existuje již od 13. století (viz Čtvrtá kapitola), jeho úloha se však od té doby změnila. Brankář podle slov Zachariáše Mrzouta
by měl být první u brankových košů, protože jeho úkolem je zabránit tomu, aby se Camrál dostal do některého z nich. Brankář by si měl dávat dobrý pozor, aby se příliš nevzdálil směrem k opačnému konci hřiště a aby se jeho vlastní koše neocitly za jeho nepřítomnosti v ohrožení. Není však vyloučeno, že dostatečně rychlý brankář stačí vstřelit gól a pak se včas vrátit k vlastním košům a zabránit soupeřícímu mužstvu ve vyrovnání. To je na uvážení každého jednotlivého brankáře.
Z výše uvedeného je zřejmé, že za Mrzoutových časů plnili brankáři vlastně úlohu střelců, kteří byli navíc pověřeni některými dalšími povinnostmi. Směli se pohybovat po celém hřišti a střílet góly.
Když však roku 1620 Quintius Umfraville psal svou knihu Ušlechtilý sport kouzelníků, byla už brankářova úloha jednodušší. Tehdy již byla na hřišti vymezena brankoviště a brankařům se doporučovalo, aby se z brankoviště nevzdalovali a chránili své brankové koše; je ovšem povoleno, aby brankář z tohoto pásma vylétl, chce-li protivníkovy střelce zastrašit nebo v zárodku zmařit jejich pokus o útok.
Odrážeči
Povinnosti odrážečů se v průběhu staletí prakticky nezměnily a je pravděpodobné, že post odrážeče existuje od té doby, kdy byly do hry zavedeny Potlouky. Základním úkolem odrážečů je chránit členy vlastního mužstva před Potlouky, což činí pomocí holí (dříve kyjů, jak zjistíme z dopisu Goodwina Kneena ve Třetí kapitole). Odrážeči nikdy nestříleli góly a nikde není ani zmínka o tom, že by nějak manipulovali s Camrálem.
Odrážeči musejí být vybaveni značnou fyzickou silou, aby si poradili s odvracením Potlouků. To je také důvod, proč na tomto postu častěji než na kterémkoli jiném hrají převážně čarodějové a ne čarodějky. Kromě toho potřebují odrážeči vynikající smysl pro rovnováhu, protože je občas zapotřebí, aby se koštěte oběma rukama pustili a odpálili Potlouk obouručním úderem.
Střelci
Střelec je ve famfrpálu nejstarším hráčským postem, protože celá hra byla kdysi založena pouze na střílení branek. Střelci si navzájem přihrávají Camrálem a získávají deset bodů pokaždé, když se jim podaří prohodit ho jednou z brankových obručí.
K jediné podstatné změně ve hře střelců došlo roku 1884, to jest rok poté, kdy byly brankové koše nahrazeny obručemi. Tehdy bylo zavedeno nové pravidlo, které stanovilo, že do brankoviště smí vletět pouze střelec nesoucí Camrál. Pokud do brankoviště vletělo víc střelců najednou, gól nebyl uznán. Cílem tohoto pravidla bylo eliminovat takzvané „napadání brankáře“ (viz Fauly v dalším textu), tedy manévr, při němž do brankoviště pronikli dva střelci a odtlačili brankáře stranou, takže třetí střelec měl volnou cestu k brankové obruči. Reakce na toto nové pravidlo byla zaznamenána v tehdejším Denním věštci:
Naši střelci nepodvádějí!
Tak zněla včera večer ohromená reakce příznivců famfrpálu po celé Británii poté, co odbor kouzelných her a sportů vyhlásil zavedení trestného střílení za takzvané „napadání brankáře“.
„Případy napadání brankáře se příliš rozšířily,“ konstatoval včera večer uštvaným dojmem působící zástupce zmíněného odboru. „Domníváme se, že toto nové pravidlo eliminuje těžká zranění brankářů, jichž jsme byli až příliš často svědky. Od nynějška se bude snažit brankáře překonat vždy jen jeden střelec, místo aby ho fyzicky napadli tři střelci najednou. Všechno bude víc fér a spravedlivější.“
Následně byl zástupce odboru kouzelných her a sportů nucen stáhnout se do ústraní, protože rozzuřený dav ho začal bombardovat Camrály. Na místo dorazili kouzelníci ze Sboru pro prosazování kouzelných zákonů a dav, který hrozil, že napadne samého ministra kouzel nekompromisně rozehnali.
Jeden pihovatý šestiletý chlapec odcházel z haly v slzách.
„Napadání brankáře jsem přímo miloval,“ sdělil Dennímu věštci a otřásal se vzlyky. „Hrozně rádi se s taťkou díváme, jak ty brankáře vždycky převálcujou. Takhle už na famfrpál nechci chodit.“
Denní věštec, 22. června 1884
Chytač
Chytači coby tradičně nejlehčí a nejrychlejší letci potřebují dobrý zrak a zároveň schopnost za letu se jednou či dokonce oběma rukama pustit koštěte. Vzhledem ke své obrovské důležitosti pro celkový výsledek zápasu – protože polapením Zlatonky se lze velice často na poslední chvíli vymanit ze spárů prohry a zvítězit – jsou chytači nejčastějším terčem faulů ze strany členů soupeřova mužstva. Přestože je tedy s postem chytače spojena značná osobní prestiž, protože tradičně jsou to nejlepší letci na hřišti, bývají to obvykle právě tito hráči, kteří utrží nejvážnější zranění. „Zneškodněte chytače!“ – tak zní první zásada v Odrážečové bibli od Brutuse Scrimgeoura.
Pravidla
Následující pravidla sepsal odbor kouzelných her a sportů po svém založení roku 1750:
1. Přestože výše, do níž smí hráč v průběhu utkání vzlétnout, není nijak omezena, je zakázáno, aby vybočil mimo čáry vymezující obvod hřiště. V případě, že někdo z hráčů vylétne do autu, musí jeho tým odevzdat Camrál soupeřícímu mužstvu.
2. Kapitán mužstva si může pomocí sjednaného signálu od rozhodčího vyžádat „oddechový čas.“ To je jediný okamžik, kdy se hráči smějí v průběhu utkání dotknout nohama země. Oddechový čas lze prodloužit až na dvě hodiny v případě, že dosavadní průběh hry už trval více než dvanáct hodin. Jestliže se po těchto dvou hodinách mužstvo nevrátí na hřiště, je diskvalifikováno.
3. Rozhodčí může proti některému z mužstev nařídit trestné střílení. Střelec, který trestné střílení provádí, letí z centrálního kruhu k brankovišti. Všichni ostatní hráči s výjimkou protivníkova brankáře jsou povinni se během trestného střílení držet stranou.
4. Camrál je povoleno vytrhnout ze sevření jiného hráče, za žádných okolností však není povoleno, aby hráč chytal protihráče za jakoukoli část těla.
5. V případě zranění není povoleno, aby byl zraněný hráč nahrazen jiným. Mužstvo je povinno pokračovat ve hře bez raněného hráče.
6. Hráčům je povoleno vzít si s sebou na hřiště hůlky[1], těchto hůlek však za žádných okolností nesmí být použito proti členům soupeřícího mužstva, koštěti kteréhokoli člena soupeřícího mužstva, proti rozhodčímu či kterémukoli z míčů a diváků.
7. Famfrpálové utkání končí teprve tehdy, když je chycena Zlatonka nebo když se na tom dohodnou kapitáni obou mužstev.
Fauly
Pravidla se samozřejmě „vyhlašují proto, aby se porušovala“. V archivech odboru kouzelných her a sportů je zaznamenáno několik set famfrpálových faulů a je známo, že během finálového utkání vůbec prvního mistrovství světa, které se konalo roku 1473, se hráči dopustili úplně všech. Kompletní seznam těchto faulů však nikdy nebyl dán k dispozici kouzelnické veřejnosti. Pracovníci odboru jsou toho názoru, že čaroděje a čarodějky by přečtení tohoto seznamu mohlo „přivést na různé myšlenky“.
Já sám jsem měl to štěstí, že když jsem shromažďoval podklady pro tuto knihu, získal jsem přístup k dokumentům týkajícím se zmíněných faulů, a mohu potvrdit, že jejich zveřejnění by rozhodně nepřineslo nic dobrého. Navíc devadesát procent uváděných faulů dnes za předpokladu, že je dodržen zákaz používání hůlek proti členům soupeřícího týmu (tento zákaz byl vyhlášen roku 1538), vůbec nepřipadá v úvahu. A dovolím si tvrdit, že ze zbývajících deseti procent by většina nepřišla na mysl ani tomu nejbezohlednějšímu hráči; jako příklad uveďme „podpálení metly protivníkova koštěte“, „napadení protivníkova koštěte kyjem“ nebo „napadení protivníka sekerou“. Tím nechci říct, že dnešní hráči famfrpálu pravidla nikdy neporušují. V následující tabulce popisuji deset běžně se vyskytujících faulů. V prvním sloupci je uveden správný famfrpálový termín pro každý z nich.
|
Název |
Týká se |
Popis |
|
Deformování Camrálu (Quafflepocking) |
pouze střelců |
Nedovolené úpravy Camrálu (například jeho propíchnutí), aby pomaleji padal nebo létal klikatě. |
|
Držení (Blagging) |
všech hráčů |
Uchopení metly protivníkova koštěte za účelem jeho zpomalení či znesnadnění jeho letu. |
|
Kapsování (Haversacking) |
pouze střelců |
Držení ruky na Camrálu v okamžiku, kdy prochází brankovou obručí (Camrál je třeba prohodit). |
|
Napadání brankáře (Stooging) |
pouze střelců |
Do brankoviště vlétne více než jeden střelec. |
|
Nedovolené bránění (Blurting) |
všech hráčů |
Zaklínění násady vlastního koštěte za násadu koštěte protivníka s cílem: odklonit ho ze směru letu. |
|
Obecné ohrožení (Bumphing) |
pouze; odrážečů |
Odpálení Potlouku směrem i k divákům, po němž je nutno hru přerušit, zatímco pořadatelé spěchají; na pomoc okolostojícím. Někdy používáno bezohlednými hráči, kteří; tak znemožní střelcům soupeře skórovat. |
|
Prorážení (Blatching) |
všech hráčů |
Let se zjevným účelem srazit se s protivníkem. |
|
Pytlačení (Snitchnip) |
všech hráčů kromě chytače |
Dotkne-li se kterýkoli z hráčů kromě chytače Zlatonky nebo ji chytí. |
|
Rumplovám (Cobbing) |
všech hráčů |
Příliš agresivní užívání loktů v kontaktu s protivníky. |
|
Vyrážení (Flacking) |
pouze: brankáře |
Prostrčení kterékoli části těla brankovou obručí a odpálení Camrálu. Brankář má brankovou obruč chránit zepředu, nikoli zezadu. |
Rozhodčí
Funkce rozhodčího při famfrpálovém zápase kdysi představovala úkol jen pro ty nejodvážnější čaroděje a čarodějky. Zachariáš Mrzout se zmiňuje o případu rozhodčího Cypriána Youdla z Norfolku, který roku 1357 přišel o život při přátelském utkání mezi místními kouzelníky. Původce smrtící kletby nikdy nechytili, má se však za to, že to byl někdo z diváků. Přestože od té doby nebyla zaznamenána žádná doložená zabití rozhodčích, v průběhu staletí došlo k několika případům nepovoleného sabotování jejich košťat. Nejnebezpečnější je přeměna koštěte rozhodčího v teleportační střelu zvanou Přenášedlo, jejímž výsledkem je, že rozhodčí v polovině zápasu náhle zmizí a objeví se o celé měsíce později v saharské poušti. Odbor kouzelných her a sportů vydal přísné instrukce týkající se bezpečnostních opatření, která chrání košťata hráčů i rozhodčích, takže podobné incidenty jsou dnes naštěstí neobyčejně vzácné.
Opravdu špičkový famfrpálový rozhodčí musí umět mnohem víc než jen dokonale létat. Musí sledovat mnohdy neukázněné počínání čtrnácti hráčů naráz, takže nejběžnějším neduhem, na který si rozhodčí často stěžují, jsou křeče v namoženém krku. Při profesionálních zápasech pomáhají hlavnímu rozhodčímu ještě čároví rozhodčí, kteří jsou rozestaveni kolem obvodu hřiště a dohlížejí na to, aby žádný z hráčů ani míčů nepřeletěl jeho vnější hranici.
V Británii o výběru famfrpálových rozhodčích rozhoduje odbor kouzelných her a sportů. Kandidáti jsou povinni absolvovat nejen přísné letové zkoušky a náročný písemný test z pravidel famfrpálu, ale v řadě obtížných prověrek musí také prokázat, že se ani pod tlakem vážných provokací neuchýlí vůči provinilým hráčům k žádným zaklínadlům ani zlým kletbám.
[1] Právo nosit u sebe hůlku za všech okolností bylo vyhlášeno Mezinárodním sdružením kouzelníků roku 1692, tedy na vrcholu mudlovské persekuce, kdy se kouzelníci chystali přejít do ilegality.
2024 ©