Za znalosti primitivních počátků famfrpálu vděčíme zápiskům čarodějnice Gertie Keddleové, která začátkem 11. století bydlela na okraji močálu zvaného Amphorpoole Marsh. Naštěstí pro nás si vedla deník, který je dnes uložen v Muzeu famfrpálu v Londýně. Níže uvedené výňatky byly přeloženy ze silně pravopisně chybného saského originálu.
Úterý. Vedro. Už tu zas vyváděla ta banda z protější strany močálu. Hráli na košťatech tu svoji pomatenou hru. Do zelného záhonu mi spadl velký kožený míč. Toho chlapíka, co si pro něj přišel, jsem uřkla. Byl to takový umolousaný vlasatý kolohnát. Ráda bych ho viděla, jak by se mu létalo s kolenama obráceně.
Úterý. Mokro. Vyšla jsem si na močál na kopřivy. Ti bejci na košťatech zas hráli. Chvíli jsem je pozorovala schovaná za skálou. Mají nový míč. Hážou ho jeden druhému a pokoušejí se ho zastrčit do korun stromů na obou stranách močálu. Blázni. Taková hovadina
Úterý. Větrno. Zastavila se tu Gwenog na kopřivový čaj a pak mě na oplátku vytáhla ven. Skončily jsme tím, že jsme pozorovaly ty hlavy makový, jak nad močálem hrajou tu svoji hru. Byl tam i velký skotský čaroděj, co bydlí nahoře na kopci. Ti blázni teď mají dva velké těžké kameny které poletují sem a tam a snaží se je všechny srazit z koštěte. Když jsem se dívala, tak se to bohužel nestalo. Gwenog mi prozradila, že sama také často hraje. Vrátila jsem se domů dokonale znechucená.
Tyto výňatky nám prozrazují mnohem víc, než mohla Gertie Keddleová tušit, a to i pokud odhlédneme od skutečnosti, že znala jméno pouze jednoho dne v týdnu. Za prvé se dozvídáme, že míč, který dopadl do jejího zelného záhonu, byl stejně jako moderní Camrál vyroben z kůže – což je přirozené, protože nafouknutým měchýřem, používaným v jiných hrách na koštěti v tomtéž období, by se těžko přesně přihrávalo, zejména za větrného počasí. Za druhé nám Gertie prozrazuje, že se ho hráči „pokoušeli zastrčit do korun stromů na obou stranách močálu“ – očividně šlo o ranou formu skórování. Za třetí nás alespoň krátce seznamuje s předchůdci Potlouků. Mimořádně zajímavá je skutečnost, že se hry účastnil nejmenovaný „velký skotský čaroděj“. Mohl to snad být nějaký hráč Creaothceannu? Byl to snad on, kdo přišel s nápadem očarovat těžké kameny a přinutit je nebezpečně poletovat po hřišti, když se nechal inspirovat balvany používanými při hře v jeho rodné zemi?
Další zmínku o tomto sportu, jemuž se holdovalo na močálu Amphorpoole Marsh, nacházíme až o celé století později, kdy se kouzelník Goodwin Kneen chopil brku, aby napsal svému norskému bratranci Olafovi. Kneen žil v Yorkshiru, což dokazuje, že se tento sport za onu stovku let, která uplynula od doby, kdy ho Gertie Keddleová poprvé spatřila, rozšířil po celé Británii. Kneenův dopis je uložen v archivu norského Ministerstva kouzel.
Milý Olafe!
Jak se ti daří? Já sám se mám dobře, ale o Gunhildu se pokoušejí dračí osypky.
Minulou sobotu večer jsme si všichni náramně užili báječný famfrpálový zápas, i když chudinka Gunhilda se na to necítila, aby nastoupila jako lapačka, takže jsme místo ní museli postavit kováře Radulfa. Mužstvo z Ilkleye hrálo dobře, na nás ovšem ani zdaleka nestačili, protože my jsme celý měsíc pilně trénovali a skórovali jsme dvaačtyřicetkrát. Radulf dostal Krvákem (Blooder) do hlavy, protože starý Ugga nebyl se svým kyjem dost rychlý. Nové brankové sudy se báječně osvědčily – tři na každé straně na vysokých pilotách. Věnovala nám je Oona z hostince. Celý večer nám pak navíc nalévala medovinu na účet podniku, protože jsme vyhráli. Gunhilda se trochu zlobila, že jsem se vrátil tak pozdě. Musel jsem se postavit několika ošklivým kletbám, prsty už mám ale zase zpátky.
Posílám tenhle dopis po nejlepší sově, kterou mám, a doufám, že dorazí až k tobě.
Tvůj bratranec
Goodwin
Z tohoto dopisu vidíme, jak dalece hra za jedno století pokročila. Goodwinova manželka měla hrát „lapačku“ – což je pravděpodobně starý termín pro chytače. „Krvák“ (nepochybně Potlouk), který udeřil do hlavy kováře Radulfa, měl uhlídat a odvrátit Ugga, který evidentně hrál odrážeče, protože měl kyj. Jako branky už nesloužily stromy, ale sudy na pilotách. Stále ještě však chyběl jeden životně důležitý prvek hry: Zlatonka. K přidání čtvrtého famfrpálového míče došlo teprve v polovině 13. století a stalo se tak za zvláštních okolností.
2024 ©